MADEIRA – LEVÁDY, PONCHA A JEDNO VELKÉ „PROČ NE?“
Někdo z vás možná plánuje cestu měsíce dopředu.
Studuje mapy, píše seznamy, řeší, co bude dělat třetí den v 15:30.
Já tohle úplně neumím.
Když se objeví zajímavá možnost, mnohem častěji si řeknu:
„Jo. Proč ne?“
A přesně tak nějak se v mém životě objevila Madeira.
Ostrov uprostřed Atlantiku, o kterém jsem samozřejmě věděla, že je krásný.
Jen jsem ještě netušila, jak moc.
Ostrov, který barvami rozhodně nešetřil
Madeira je zelená.
Ale ne takové to decentní „tady máme trochu přírody“.
Je zelená naplno.
Hory, hluboká údolí, lesy, vodopády, květiny, skály a mezi tím vším Atlantik.
A pokaždé, když už si myslíte, že ten předchozí výhled byl opravdu ten nejhezčí, objeví se další.
A Madeira vám bez mrknutí oka vysvětlí, že jste se zase spletli.
Třeba Pico do Arieiro.
Na nějaké hrdinské historky o náročném výstupu si tady hrát nebudu.
Vyjeli jsme nahoru autobusem. 😄
Ale na těch výhledech to neubralo vůbec nic.
Hory, mraky, hluboká údolí a pocit, že jste najednou někde hodně vysoko nad světem.
Člověk tam prostě stojí a chvíli jen kouká.
Což je mimochodem jedna z mých oblíbených turistických disciplín.
Le-vá-dy
Pak jsou tu samozřejmě levády.
Zavlažovací kanály, podél kterých dnes vedou nádherné pěší trasy.
A Madeira díky nim umí zajímavý trik.
Jdete skoro po rovině – a přitom máte pořád pocit, že jste v horách.
Kolem vás skály, zeleň, voda, někdy tunel a pod vámi hluboké údolí.
Takže jestli někdo očekává klasickou pohodovou procházku kolem potůčku, může být trochu překvapený.
Ale právě to je na tom krásné.
Člověk jde krajinou, do které by se po normální cestě možná vůbec nedostal.
Útesy, které bych si dala znovu
A pak přišla Ponta de São Lourenço.
Tady Madeira najednou úplně změní tvář.
Zeleně ubude, krajina je drsnější, vítr má podstatně větší sebevědomí a cesta vede mezi útesy nad Atlantikem.
A tohle bylo úplně boží.
Oceán kolem vás, skály, obrovský prostor a cesta, po které prostě chcete jít dál, protože pořád čekáte, co se ukáže za dalším ohybem.
Madeira totiž není jen zelená.
Umí být i syrová, kamenitá a pořádně divoká.
A právě tahle její různorodost mě bavila asi nejvíc.
Na plavky bych celou dovolenou nestavěla
Pokud ale někdo míří na Madeiru s představou:
lehátko – pláž – moře – lehátko – moře,
asi bych ho trochu přibrzdila.
Tohle není typická koupací dovolená.
Atlantik kolem Madeiry umí být pořádně divoký a na mnoha místech je mnohem lepší se na něj dívat, než se rozhodnout, že si v něm dáte pár bazénů.
Proto taky dávají takový smysl přírodní lávové bazény třeba v Porto Moniz.
Oceán máte pořád kolem sebe, jen vás při koupání nemusí odnést někam směrem k Americe. 😄
A pak je tu Seixal, černý písek, zelené hory a moře.
Taková kombinace, u které si člověk říká, že někdo při výrobě Madeiry opravdu nešetřil.
Fanal: když se Madeira rozhodne trochu strašit
Úplně jiný svět je Fanal.
Staré pokroucené stromy, mlha a ticho.
Krajina, kde by vás nepřekvapilo, kdyby se za stromem objevil skřítek, elf nebo někdo, kdo tam bloudí už od minulého týdne.
Ve slunci je krásný.
V mlze má ale něco navíc.
Najednou se celý svět zmenší na pár stromů před vámi a všechno kolem působí trochu neskutečně.
A potom přišla poncha
A samozřejmě Madeira má ještě jednu významnou kulturní hodnotu.
Ponchu.
Rum z cukrové třtiny, med a citron.
Když to člověk čte, vypadá to skoro zdravě.
Ovoce. Med.
Takový ostrovní wellness.
Jenomže pak ji vypijete. 😄
Po jedné ponche se člověk směje.
Co se děje po dvou, už si úplně přesně netroufám tvrdit.
A po třech se prý možná mluví portugalsky.
Tuhle zkoušku si ale nechám na příště.
Některé výzkumné projekty zkrátka není potřeba uspěchat.
Co mi z Madeiry zůstalo?
Výhledy z Pico do Arieiro.
Cesty podél levád.
Útesy a vítr na Ponta de São Lourenço.
Černá pláž, lávové bazény, staré stromy ve Fanalu.
Atlantik, který si rozhodně nenechá poroučet.
A poncha, která se tváří nevinně jen prvních pár minut.
Madeira pro mě není ostrov, kam bych jela ležet na pláž.
Je to místo, kde se chodí, kouká, zastavuje, žasne… a občas ochutnává.
A kdybych se tam vrátila?
Určitě bych chtěla znovu do hor.
Znovu k oceánu.
A pak mám samozřejmě ještě ten jeden nedokončený vědecký experiment.
Tři ponchy a portugalština. 😄
