Kotník trochu natekl, koleno je ok. Vyrážíme.
Jdeme přes parkoviště, kde opět potkáváme Korejce, mává na nás, šťastný že nás vidí. Ptá se na mé koleno. Chvíli si povídáme a on pak vyráží.
Dnes nás čeká pěkný kopec a fakt je to makačka. Jdu pomaleji, kotník trochu bolí. A navíc je to pořádný kopec. Kája na mě dnes nečeká.
V polovině kopce u vody počká.
Nabíráme vodu a jdeme dál. Kája už je asi nahoře. Já si musím na chvíli sednout.
Nakonec to zvládnu a jsem taky nahoře. Tady si dáváme oběd a chvilku pauzu. Je zde výhled na všechny strany. Letadlo co letí nad námi, vypadá že je kousek a že letí velmi pomalu.
Z jedné strany fouká, z druhé je skoro bezvětří a lítají tady motýli.
Úplně v údolí je mlha, nebo mraky. Líbí se mi jak se to valí přes ty kopce.
Po pauze pokračujeme, konečně trochu s kopce. No za chvíli zase do kopce. Jdeme směrem k další vodě a cesta se dost táhne.
Když přijdeme k vodě, je Kája dost unavený (já taky), a říká, že pomýšlí na to, že to vzdá.
No teda. To mě překvapil. Ještě to vzdát nechci. Je pravda, že je to hodně namáhavé a já jsem dnes byla dost pomalá.
Kája má hlavně hlad. Má rychlejší spalování a tak rychleji tráví.
Nakonec jsme se u vody napili. To nás povzbudilo a šli jsme dále. I s bolavým kotníkem a s tím obřím kopcem jsme dnes splnili míle, tak aby jsme zvládli dojít do města.
Fotky z cesty · 30. května 2018
Kliknutím fotku zvětšíš.
